Tipy pro pěstování zeleniny – jaro a léto
Voda a rostliny
Jedna z nejdůležitějších složek rostlin je voda, která představuje v zeleném stavu 80 – 90% jejich objemu. Tato voda, která je vlastně stavební složkou rostlin, je však jen nepatrnou částí vody, kterou rostliny čerpají z půdy. Až kolem 98% kořeny přijaté vody rostlinou jen prochází a spotřebuje se na transpiraci, tj. na odpařování z povrchu listů. Transpiráciou regulují rostliny svůj tepelný a vodní režim av čase letních veder se tak chrání před přehřátím. Velikost povrchu listů, která je rozhodující pro velikost transpiraci, představuje při zapojeném porostu 800-1200 m2 na 100 m2 půdy. Vnitřní aktivní povrch buněčných blan listů, pomocí kterých se voda odpařuje, je však 12-18 krát větší. V důsledku toho je spotřeba vody při transpirácii 6-10 krát vyšší, než při vypařování z povrchu půdy (evaporaci).
V našich klimatických podmínkách je úroda zemědělských plodin přímo úměrná intenzitě transpiraci, proto ji neomezujeme, ale naopak, podporujeme její plynulý chod – zejména závlahou.
Závlahou vlastně doplňujeme rozdíl mezi množstvím vody, kterou rostlina potřebuje a množstvím, kterou má k dispozici v půdě, ať už z přirozených srážek nebo z podzemní vody.
Nároky rostlin na vodu
Množství vody, které rostlina potřebuje pro svůj růst, vývoj a dosažení vysoké úrody, nazýváme celková vláhové potřeba. Na její stanovení je důležité znát vodní režim rostlin ve vztahu k fotosyntéze, k růstu vegetativních orgánů ik tvorbě úrody.
Víme, že např.. rodící jabloň pěstovaná ve tvaru zakrslé druhy odpaří během horkého letního dne 50-150 l vody, za vegetační období 2000 až 3500 l vody. Na vytvoření 1 kg mrkve se spotřebuje 15-20 l vody, papriky 20-25 l, celeru 25-30 la okurek nad 30 l vody. Toto množství vody spotřebuje sama rostlina, nesmí me však zapomínat, že voda se vypařuje iz okolní půdy, čímž se její spotřeba zvyšuje o dalších 20 až 40%. Většina vody vypařené z půdy nemá vliv na vývin rostliny, tento výpar je tedy neproduktivní, a proto se ho snažíme omezovat.
Celková vláhové potřeba rostlin, jak vyplývá z toho co jsme si už řekli, je vlastně součet vody vypařené přes listy az povrchu půdy – evapotranspirace. Její velikost je různá nejen podle jednotlivých druhů a kultivarů, ale závisí i na klimatických faktorech (teplota vzduchu a její vlhkost) a od charakteru agrotechnických zásahů. Např. vláhové potřeba při ovocných dřevinách je 400-700 mm, u zeleniny 200-500 mm, přičemž 100 mm je 100 l vody na 1 m2 za celé vegetační období.
Závlahový režim
V našich klimatických podmínkách nezajišťují atmosférické srážky ve většině let pro rostliny takové množství vody, než je jejich celková vláhové potřeba. To neznamená, že by rostliny hynuly, ale zhoršuje se jejich vývin a tím se snižují úrody. I v letech, kdy je celkový součet srážek enormní, mohou rostliny trpět nedostatkem vody, protože ji nedostali v těch obdobích, kdy ji nejvíce vyžadovali.
Při sledování fyziologických pochodů rostlin, zejména jejich vodního režimu, se ukázalo, že v období jednotlivých fenofáz se nároky rostlin na vodu mění. V určitých fázích má nedostatek vody silně negativní vliv na další vývoj rostliny, tedy právě tehdy bychom měli zajistit dostatek vody v půdě. Tato období nazýváme kritické fáze nároků rostlin na vodu a jsou jedním z nejdůležitějších kritérií pro určování termínů zavlažování.
Množství vody, kterým dop1ňame vláhové deficit, t. j. rozdíl mezi celkovou vláhové potřebou a vodou využitelnou rostlinami ze srážek nebo z nižších půdních horizontů, nazýváme celkové závlahové množství. Celkové závlahové množství se u nás pohybuje v rozmezí od 60 mm (např. zimní salát, časný hrách) až do 310 mm (květák, celer). Poznámka: 1 mm = 1l vody na 1 m2 = 10 m3 * ha-1.
Přirozeně, že toto množství vody nedodáváme do půdy najednou, ani rovnoměrně, ale aplikujeme ho ve formě jednotlivých závlahových dávek podle fyziologické potřeby rostlin, podle zásob vody v půdě av souladu s meteorologickou situací. Velikost závlahových dávek je také proměnlivá a má být taková, aby se závlahová voda dostala do té hloubky, v níž se nachází odpovídající část aktivních kořenů rostlin. Přitom platí přímý vztah, že čím je větší závlahová dávka, tím hlouběji voda prosákne do půdy. V tabulce 1 je uvedeno, do jaké hloubky bychom měli jednotlivé plodiny zavlažovat a jakou závlahovou dávkou.
Potřebná hloubka provlhčení půdy a odpovídající velikost závlahových dávek
Vidíme, že navrhované závlahové dávky jsou relativně velké. Tyto hodnoty je však třeba dodržet nejen z toho důvodu, aby se voda dostala do potřebné hloubky, ale iz důvodů zabezpečení zásoby vody v půdě, jako i úspory času. Výhodnější je zavlažovat přiměřenými dávkami a méně často (jednou za 7 až 10 dní), jako malými a častými dávkami, přičemž značná část vody odpaří již z povrchu půdy.
Neméně důležitou otázkou je i termín aplikace závlahových dávek. Nejdříve musíme zjistit stav vlhkosti půdy a fyziologické požadavky rostlin. Nesmíme připustit, aby se vlhkost půdy snížila až do stavu proschnutí. Už když poklesne obsah vody na 7 až 12% je tato voda vázána v půdě takovou silou, že rostliny ji nemohou odčerpat (bod vadnutí). Se zavlažováním bychom měli tedy začít tehdy, když je obsah vody v půdě 15 až 20% z celkového objemu, což odpovídá mírně suché nebo navlhnutí půdě. Protože zahrádkáři nemají zatím možnost přesněji zjistit procento obsahu vody v půdě, pomůžeme si vizuální metodou. Hranici mezi navlhnutí a suchou půdou poznáme podle toho, že hrudky se mírným stlačením drtí, nedají se formovat, zemina se v ruce nelepí a nemaže, vyvolává mírný pocit chladu, ruku neovlhčuje.
Zde se žádá ještě dodat, že trvale vysoká vlhkost půdy je také nevhodná, protože půda a kořenový systém potřebují i provzdušnění, podmínky pro rozvoj mikroorganismů a přirozený biorytmus.
Fyziologické požadavky na dodání vody jsou odlišné podle skupin, druhů i kultivarů plodin a uvádíme je při jednotlivých plodinách.
Zásady zavlažování zeleniny
O nutnosti zavlažování zeleniny není třeba žádného zahrádkáře či zahradníka přesvědčovat. Zavlažovaná zelenina lépe využívá živiny, čímž vytváří vyšší úrody, plody jsou větší, mají hezčí vzhled i vyšší nutriční hodnotu. Pro správné zavlažování zeleniny je nutné dodržovat tyto hlavní zásady:
V případě, že na jaře je půda suchá, zavlažujeme už před vysázením či setím. Tato závlaha má být provedena včas a důkladně, aby byla půda dobře zpracovatelná a nemíchala se suchá zemina s vlhkou. Půda musí umožnit dobré obalení semen a kořínků.
V prvních fázích růstu zavlažujeme menší intenzitou a drobnějšími kapkami, abychom nepoškodili rostliny a neporušovaly strukturu půdy, která ještě není chráněna porostem.
Později zavlažujeme raději většími dávkami, protože při malých dávkách vzniká mělčí kořenová soustava.
Závlahový režim zeleniny
Zelenina Celkové závlahové
množství během
vegetace v mm Měsíce, ve kterých
se doporučuje zavlažovat
Počet závlahových dávek
Lilek 160 květen – červenec 4-7
Cibule ze sazečka 30 květen – červen 1-2
Cibule ze semene 50 květen – červenec 2-3
Čekanka listnatá (salátová) 80 červenec – srpen 2
Červená řepa 150 červen – září 3-4
Fazol 90 květen – červen 2-3
Hrách setý 80 květen – červen 2-3
Kedlubny – letní 240 květen – červenec 6-10
Kedlubny – pozdní 200 srpen – září 5-8
Kedlubny – brzký 250 duben – květen 6-10
Zelí – letní 270 květen – červenec 5-9
Zelí – pozdní 280 květen – srpen 6-10
Zelí časná 240 duben – červen 4-8
Květák – letní 310 červen – červenec 8-14
Květák – pozdní 270 červenec – září 8-12
Květák – brzký 260 duben – květen 8-12
Kapusta – letní 260 květen – červenec 7-10
Kapusta – pozdní 200 červen – srpen 6-8
Meloun, dýně 150 květen – srpen 5-8
Mrkev 100 květen – srpen 4-6
Mrkev – karotka 90 květen – červenec 3-6
Paprika – Kareninová 150 květen – srpen 5-7
Paprika – zeleninová 200 květen – srpen 6-10
Petržel – kořenový 80 červen – srpen 2-4
Pórek – jarní výsev 180 červenec – září 5-7
Pórek – letní výsev 140 srpen – září 4-6
Rajčata 150 květen – červenec 3-6
Ředkvička – jarní 80 duben – květen 4-8
Ředkvička – letní 100 červenec – srpen 4-8
Salát hlávkový-letní 150 červen – červenec 6-10
Salát hlávkový – pozdní 150 červenec – září 6-10
Přezimování salát 60 červen – září 2-5
Salát – brzký 130 březen – květen 5-9
Špenát – pozdní 60 srpen – září 3-5
Špenát – brzký 70 květen – červen 4-6
Okurky nakládačky 90 květen – červenec 4-7
Okurky – salátové 240 květen – červenec 6-12
Celer 290 květen – září 8-12
Brambory – časné 120 květen – červenec 3-4
V teplejším období zavlažujeme ráno, kdy jsou rostliny a půda chladnější. Po večerním zavlažování zůstávají rostliny dlouho mokré. Zavlažování přes teplé dny může zhoršit fyziologickou činnost rostlin. Velmi výhodné je zavlažovat po mírném dešti, kdy jsou rostliny i půda připraveny na příjem vody a stačí dodat menší závlahovou dávku. Na povrchu půdy nesmí během závlahy vznikat louže nebo povrchový odtok vody. V takovém případě je vhodné snížit intenzitu postřiku, nebo závlahu přerušovat.
Teplota závlahové vody by neměla být menší než teplota půdy o více než 5 ° C. Závlahová voda musí být hygienicky nezávadná a nesmí obsahovat látky, které škodí rostlinám či půdě (chloridy, sírany a pod.). Při závlaze postřikem nezavlažujeme během kvetení plodin. Po každé závlaze třeba povrch půdy prokypřit, čímž snížíme evaporaci. Z hlediska praktického uplatnění znalostech vláhové potřebě rostlin, kritických fázích, závlahových dávkách a pod:. je pro nás zajímavý navrhovaný závlahový režim. V tabulce 2 je uvedeno potřebné závlahové množství pro jednotlivé zeleniny za vegetační období i počet závlahových dávek. Tyto údaje platí pro středně suchý rok, tedy ve velmi suchém roce závlahové množství ještě zvýšíme a ve vlhkém snížíme.
Zelí hlávkové a kapusta hlávková vyžadují vyšší a rovnoměrnou vlhkost půdy, v opačném případě dřevnatí, mají menší vzrůst a jsou více napadány chorobami. První 1-2 menší závlahové dávky jsou nezbytné po vysazení. Po zakořenění je možná kratší přestávka, ale v době narůstání hlávek zavlažujeme pravidelně každý týden dávkami 20-25 mm. Zavlažovat přestaneme při dozrávání konzumní části. Při nasazování hlávek, zejména u pozdních kultivarů, závlahu částečně omezujeme, aby hlávky dobře vyhlédli a nepukali.
Zelí určenou na uskladnění nebo strouhání přestaneme zavlažovat 15 až 20 dní před sklizní.
Náročné na vláhu jsou i kapusta růžičková a pekingská zelí, které sejeme až v létě a bez závlahy se neobejdou.
Květák má vysoké nároky na půdní a vzdušnou vlhkost a bez závlahy nedosáhneme kvalitní úrodu. Po vysazení zavlažujeme květák dávkami 5 až 15 mm každé 2 až 4 dny, později dávkami 15 až 20 mm po 6 až 10 dnech. Kritické nároky na vodu jsou po zakořenění a při zakládání růžic. Časný květák zavlažujeme až do sklizně. Podzimní nevysazujeme v době vysokých teplot (červenec), protože často ani závlaha nepomůže k dobrému ujmutí sadby. V září, kdy klesá teplota vzduchu, závlahu omezujeme.
Kedluben vyžaduje nejvíce vody v období intenzivního růstu bulvy. Zavlažujeme ho jednou týdně, dávkami 20 až 25 mm. Po závlaze nemůžeme připustit větší proschnutí půdy, protože po další závlahové dávce může dojít k praskání bulev. Kedlubny často pukají i po noční závlaze. Do závlahové vody se doporučuje přidávat hnojivý roztok, nejlépe do 2 až 4 dávek v době narůstání bulev v 1 až 1,5% koncentraci.
Listové zeleniny
Salát hlávkový má mělkou kořenovou soustavu, a proto vyžaduje menší a častější závlahové dávky (každé 3 – 4 dny). Nejvíce vody potřebuje první tři týdny po vysazení, dokud nezakryje půdu. Avšak zvýšené nároky na vodu má i 2 až 3 týdny před sklizní. Po vytvoření hlávek volíme delší časové intervaly. Doporučená velikost závlahových dávek je 10 až 20 mm.
Špenát má nejvyšší nároky na vláhu 3 až 4 týdny před sklizní, avšak přiměřenou vlhkost potřebuje během celého vegetačního období. Zavlažujeme ho dávkami 10 až 15 mm každých 5-7 dní.
Mrkev a petržel kořenový nejsou příliš náročné na vodu, avšak závlaha na začátku vegetačního období nejenže urychluje jejich vývin, ale přispívá také ke zkvalitnění úrody. Časné kultivary zavlažujeme dvěma dávkami v květnu a červnu, později kultivary v červenci a srpnu. Vhodné jsou dávky 20 až 25 mm, které příznivě působí na tvarování kořene. Závlaha přeschlého půdy může způsobit popraskání kořene.
Celer bulvový je vodomilnými zelenina a vyžaduje stále prevlhčenú půdu. Závlahu omezíme při zakořeňováním (vytvoření silnější kořenové soustavy), pak zavlažujeme pravidelně dávkami 20 až 25 mm, ještě v průběhu září.
Ředkvička intenzivně roste a má relativně malou kořenovou soustavu, proto potřebuje dobrou a vlhkou půdu. Zavlažujeme ji po celé období růstu dávkami 10 až 15 mm.
Okurka potřebuje hodně vody, ale i provzdušněnou půdu. Proto ji zavlažujeme opatrně, abychom půdu neprevlhčili. Zvýšený nárok na vodu má v době květu a pak během celého období růstu plodů. Okurky jsou citlivé na podchlazení a nedoporučuje se jejich zavlažovat při nízkých teplotách vzduchu ani příliš chladnou vodou. Výhodnější je zavlažovat jejich napouštěním vody do potokem každých 5 až 10 dní.
Zeleninová paprika má vysoké nároky na vodu, ale i na teplo. Závlahou se zvětšuje velikost plodů, zlepšuje se jejich pravidelný tvar a prodlužuje se vegetační období. První závlahovou dávku vyžaduje paprika při vysazování, pak při tvorbě květů a nasazování plodů. Během celého období rodivosti vyžaduje pravidelné zavlažování každých 7 až 10 dní dávkami 15 až 25 mm. Závlahovou dávku se snažíme dodat v krátkém čase, protože zbytečné navlhčování povrchu listů a plodů papriky má nepříznivé účinky na fyziologické pochody a podporuje rozvoj nemocí.
Rajčata zavlažujeme 20 až 30 mm dávkami. První závlahovou dávku vyžadují po vysazení, další před začátkem kvetení. Nejvíce vody potřebují v době narůstání plodů, kdy bychom měli zavlažovat každých 8 až 12 dní. Závlahu ukončíme v době hromadného dozrávání plodů. Výhodné je zavlažovat rajčata brázdovým podmokem a do závlahové vody přidávat přírodní dusíkatá hnojiva (kejda, kejda).
Cibulové zeleniny
Cibule kuchyňská má větší nároky na vláhu jen na začátku vegetačního období, kdy se doporučuje dodat 1 až 3 závlahové dávky. Později ji zavlažujeme jen v případě většího sucha. Před sklizní ji nezavlažujeme, abychom nezhoršily její uskladňovací kvalitu. Při pěstování cibule přímo ze semene a při pěstování cibule semenačky zavlažujeme častěji.
Pórek má větší nároky na vodu jako cibule a pravidelným zavlažováním, dávkami 15 až 25 mm během celého letního období dosáhneme vysokou a kvalitní úrodu.
Česnek kuchyňský vyžaduje vlhkou půdu jen od vysazování do začátku tvorby cibulí, kdy ho můžeme zavlažit jednou až dvěma dávkami po 15 mm. V dalším období ho nezavlažujeme.
Luštěniny
Z luštěnin vyžadují závlahu fazole, hrách, bob a sója. Závlahové dávky je vhodné dodat před kvetením, při nasazování lusků a při tvorbě prvních semen. Doporučená velikost závlahových dávek je 15 až 20 mm a za vegetační období postačí 2 až 4 dávky. Při letní výsevu je výhodná zásobní závlaha před setím.
Zavlažování v krytých prostorách
Skleníky, fóliové kryty a pařeniště chrání rostliny před nepříznivými povětrnostními vlivy a umožňují vzrůst úrody, příp. sazenic od nástupu jara až do pozdního podzimu. Pěstujeme zde předplodiny s krátkým vegetačním obdobím (ředkvička, salát, kedluben) a hlavní plodiny (paprika, okurky, rajčata a pod.). Z hlediska uplatnění závlahového režimu jsou pro pěstování v zakrytých prostorách charakteristické dvě skutečnosti:
- Absence přirozených srážek,
- Vysoká teplota vzduchu.
Těmto podmínkám se musí přizpůsobit i závlahový režim, který je při jednotlivých zeleninách odlišný. Ředkvička a kedluben vyžadují stálou a rovnoměrnou půdní vlhkost, avšak kedluben je na prevlaženie citlivý. Salát potřebuje nejvíce vody první tři týdny po vysazení, dokud listy nezakryjí povrch půdy a nevytvoří se hlávky. Okurky vyžadují pravidelnou závlahu pokud se nerozrůstají. Rajčata jsou náročné na půdní vlhkost zejména po vysazení a po vytvoření plodů.
Zvláště důležité je udržování správné vlhkosti půdy během celé vegetace při paprice. Paprika snáší skutečně jen krátkodobé snížení půdní vlhkosti, v opačném případě dochází k opadání květů a malých plodů, zejména při první násadě. Kolísavá teplota a nerovnoměrná vlhkost se projevuje i v menší velikosti plodů a jejich deformaci. Nejintenzivnější závlahu vyžaduje rychlená paprika po násadě prvních plodů.
V krytých prostorách se má dodávat závlahová voda každých 10 až 14 dní v takových dávkách, aby se prevlažila půda do hloubky 0,20 m (u mladých rostlin), později do 0,30 m. V průměru tomu odpovídají dávky 20-30 mm. V uvedených podmínkách je ještě důležitější než venku kontrolovat vlhkost půdy a nepřipustit její dlouhodobé a vysoké prevlaženie. Informativní lze uvést, že za celé vegetační období je třeba dodat na 1 m2 krytého prostoru přes 500 l vody a během horkých letních dnů to může být až 10l m2 za 24 hodin.
Kromě doplňkové závlahy, kterou vyrovnáváme deficit vody v půdě, má ve sklenících a fóliových krytech velký význam i klimatizační závlaha. Aplikujeme ji 5 až 15 minutovým postřikem, čímž snížíme teplotu vzduchu a zvýšíme její vlhkost. Z hlediska použití závlahové techniky můžeme zavlažovat v krytých prostorách podpovrchovým způsobem, povrchovými systémy a postřikem. Podpovrchová bodová závlaha sestává z polyetylénových perforovaných trubek, které jsou uloženy 0,30 až 0,40 m pod povrchem půdy a voda vytéká přímo ke kořenům rostlin. Hustota výtokových otvorů i potrubí závisí na druhu půdy i zavlažovaných rostlin. Při povrchových systémech se voda může napouštět do brázd vyhloubených podél řádků, nebo jsou zde uloženy hadice z plastů, které propouštějí vodu. V některých případech se může použít i kapková závlaha. Výhodou povrchových a podpovrchových systémů je to, že voda se nedostává do styku s povrchem rostlin a snižuje se nebezpečí šíření houbových chorob. Pro závlahu postřikem se používají různé trysky a rozstřikovače, které mohou být namontovány na samostatných stojanech, nebo na průběžném potrubí zavěšeném na konstrukci skleníku či fóliovníku. Několik typy trysek jsou v obchodní síti, vyžadují však čistou vodu, jinak se ucpávají. Výhodou závlahy postřikem je rovnoměrné zavlažení celé plochy a možnost klimatizace vzduchu.
Popularita 1% [?]
